O nás

Chovatelská stanice MAKTOOB byla založena v roce 2005.

Slovo MAKTOOB pochází z arabštiny a dost těžko se vysvětluje jeho význam.

Mně ho přinesl Alchymista, jde prostě o srdeční záležitost.

Však víc než nějaká STANICE jsme celkem, až na drobné nesrovnalosti, normální rodinka – či smečka nebo tlupa.

Já se zvířaty lavíruji od svého narození a se sílou si je prosadit rostla nejen jejich velikost, ale hlavně počet ( rybičky, andulky, morčátka, želvičky, sklípkani, pejsci, kočičky). Největší a nejdelší boj byl samozřejmě o PSA. Povídání na toto téma: Přetěžké začátky kynologovi aneb jak odhodlání, odvaha, vzdor a sliby nepomáhají…Památná věta mého tatínka: „Pojďte se podívat, tady mají štěňátka“, kterou pronesl během prázdnin v Peci pod Sněžkou v roce 1996 mu jistě stále zlověstně drnčí v hlavě …

Žijeme v bytě v Praze, ale mé myšlenky se stále točí kolem nějakého domečku či předzahrádky. Bohužel se tam tak nějak točí sami bez potřebné podpory mužské polovice, pro kterou je vše, nad čím se rozpíná modré nebe, podezřelé. Pokud ho proto někdy uvidíte opáleného, tak pravděpodobně dlouho seděl před velmi starým monitorem bez filtru.

Nicméně bydlíme na Zahradním Městě, které naštěstí dostává vlastnímu názvu a zeleně je tu celkem dost. Navíc to máme kousínek k Botiči a přilehlým polím a vodám mlékem a strdím oplývajícím. No tak alespoň nějakým tím zajochem, bažantíkem, koroptvičkou, kačenkou a srnečkem, a to vše na nehonebních pozemcích… Tohle by nám, myslím, mohl kdekdo závidět. Máme povolen i vstup do honitby v oblasti Milíčovského lesa, ale když ti zaječí hajzlíci mažou přímo do parku, kde nyní už musíte jen na vodítku. Co pak se psem s hlasitostí na stopě…Rozléhá se to sice majestátně, ale málokdo to ocení.

No, pokud jde o soužití v bytě, tak ať mi někdo povídá o utrpení zvířat! Pokud někdo trpí, že tam s nimi v tom bytě je, tak jde především a jednoznačně o naše oblečení, které ať je z jakéhokoliv materiálu a kdekoliv uložené, tak se posléze vždy podivně rychle přetransformuje k něčemu vzdáleně připomínajícímu mohér. Při bližším ohledání od mohéru rychle opustíte a napadne vás něco jako myší kožíšek. Už jste někdy měli chlupatou pláštěnku?!

Hned v závěsu je vnitřní lidské ústrojí, které musí být plné nejrůznějších smotků a bezoárů. Na rentgen plic bych pro jistotu ani nechodila. Asi to tu máme trochu začarované. Koupím houskový knedlík a na talíři je chlupatý knedlo. Koupím bramborový knedlík a na talíři zase chlupatý knedlíky. Prostě většího experta na chlupaté knedlíky pod Sluncem nenajdete. 

No a tak postupně se to valí celou domácností přes ložnici do kuchyně, do lednice, na nádobí, na jídlo a šup do obýváku a pak ven ze dveří a oken. Takové „hrníčku vař“.  To vše i když denně luxujete. Super trefou jsou v tomto hlavně oba Maiňáci. Kdo si stěžuje na psí chlupy, ráda na období línání ( v bytě to je cca 15 měsíců v roce) zapůjčím. Tím pádem máme bohaté zkušenosti se vším odchlupujícím - od izolepy počínaje depilačním strojkem konče. Takže pokud nevíte, co alespoň trochu funguje, tak dejte vědět, ráda poradím.

Mé heslo mít vše v páru se ještě úplně nenaplnilo, dočkejme času…

Nicméně je všechny milujeme a mají tu nejlepší péči a starost. Jsou naší radostí a nevysychající studnicí neuvěřitelných historek a příhod. Prošli jsme si s nimi horšími i velmi ošklivými obdobími jako je nevyléčitelná nemoc a smrt. To je vždy nejbolestivější představení, na které však dostáváte automatickou vstupenku při pořízení každého tvora. S tím musíte počítat. Nicméně toho krásného je tolik, že to ZA TO STOJÍ.

Jsme dva vodnáři - občas je třeba nás chytnout za špagát a přitáhnout blíž k Zemi ...

                                                      A to velké Z je zcela správně!