LOVECKÝ VÝCVIK II. - Zkoušky vloh

03.08.2009 12:06

Takže vzhledem k tomu, že za sebou máte úspěšnou průpravu vaší i vašeho okolí, můžete se pustit do samotného „jarního“ klání. Ze zakoupených a pečlivě nastudovaných zkušebních řádů nabýváte pochopitelný pocit, že to je úplně v pohodě – ¾ zkoušky jsou věci, s kterými se váš pes musel narodit (matka ICH otec ICH – Achich achichk :)) Budete muset zapracovat na té chůzi u nohy, to tomu vašemu malému neposedovi moc nejde. Jinak ale nechápete, co na tom mají všichni za děsnej problém.

Zkoušky vloh loveckých slídičů

 

 

Předmět

Nejnižší známky pro cenu

Koeficient

Maximálnípočet bodů

I.

II.

III.

1. Nos

3

3

2

10

40

2. Hlasitost

3

2

0

8

32

    Vrozená chuť k práci

3

2

1

8

32

3. Poslušnost a ovladatelnost

3

2

1

5

20

4. Chování po výstřelu

2

2

1

3

12

5. Vodění na řemeni

2

2

1

3

12

6. Slídění

3

2

2

8

32

7. Stopa živé zvěře

3

2

1

7

28

8. Ochota a chuť do vody

2

2

1

4

16

Nejnižší počet bodů pro cenu

160

130

100

 

 

Maximální počet bodů

 

 

 

 

192

Zdroj: https://www.kchls.cz/zkus_rady/2008_05_1_zr_slidici.doc

 

Pro jistotu si jdete nejbližšší sobotu vše ještě ověřit na zkoušky vloh. Samozřejmě - až na drobné výjimky, kdy majitel je totální lůzr a není schopný psa naučit ani skočit do vody, či chodit na řemenu nebo najít zajíce či snášet výstřel a přijít na písknutí…Jinak všichni jezevčíci prošli  – je to pohoda – jdete se přihlásit na nejbližší možný termín, který se naskytne. (Doporučuji rezervovat ještě jeden poprázdninový termín – několik málo jich bývá.) Užívejte si tohoto opojného pocitu maximálně, dokud to jde.

Samozřejmě plni nadšení a odhodlání se vrhnete ještě v neděli na přípravu – zkoušky máte přeci za tři týdny! Vyrazíte na nejbližší pole za barákem, ze kterého vás obratem vyrazí místní hospodář OMSu. Bez zkušenosti se zacházením s takovou osobou se mu pokusíte značně rázně vysvětlit vaši potřebu a nutnost zde zkoušet slídění. Celkem důvěryhodně ho přesvědčujete, že váš desetiměsíční cvrček je opravdu velmi ovladatelný a poslušný a že vám přeci nebude pán bránit při vedení tak geniálního loveckého jedince.

V ten moment, když to vypadá, že vyhrajete – nabere váš miláček dráhu a zmizí v přilehlém lesíku. Po hodinovém čekání a přesvědčování, že opravdu není třeba nabíjet pušku, že to si váš pejsek jen tak zvesela poštěkává z radosti nad svojí svobodou – dozajista neřve na celá humna při hnaní posledního zajíce mužského pohlaví v této lokalitě. Po hodině si psa rezignovaně připnete a v doprovodu hospodáře kráčíte k vozu a  odjíždíte zpět domů. V autě pociťujete lehkou nevolnost v oblasti žaludku. Zatímco váš miláček infarktově zhroucený s pěnou u tlamy se pokouší přežít následujících pět minut, vy přemýšlíte, zda jste si přeci jen neměli pořídit toho bišonka, co mají sousedé.

První prohnání ale z kapsy nevyhání, a tak následující den strávíte na internetu vyhledáváním nehonebních lokalit. Krom toho, že je to vaše a sousedovic zahrada, to pro vás nevypadá moc nadějně. Když už se na mapě něco tváří, že by mohlo splňovat vaše představy, jsou zde silnice plné aut nebo porost vhodný tak akorát na exteriér pro nízko nákladový horor. Nakonec narážíte na rozsáhlý pozemek - ovšem s cedulí „soukromý majetek“ a oplocený. Jste odhodláni mít zkoušky vloh a developer promine. Příště se sem vydáváte v doprovodu psa a v bundě vás budou tížit štípačky.

Pak zjistíte, že psa na louce, na které nic není, vůbec nebaví běhat a snažit se to NIC najít. Ožíráním trávy se bude ostentativně snažit vám dát najevo, že větší nudu ještě nezažil. Začnete uvažovat o tom, že si pořídíte zbrojní pas. Po dvou hodinách hledání narazíte na jediného zajíce v celém oploceném pozemku – překvapeně vám jde vstříc. Pes už je vedrem natolik zchvácený, že raději hraje hru: nevidím, neslyším a necejtím. Zajíce prožene tedy alespoň sami a s hlasitým vydáváním mu budete spílat do línejch skovanejch mrch a budete se snažit vystopovat adresu na ostatní ušaté kolegy. Zajíc mizí v prostřižené díře, vy se s infartem hroutíte poblíž.

No a pokud náhodou budete mít štěstí a  dostanete se nejdřív „do zvěře“,  váš pes bude projevovat zase tolik nadšení, že ho pro změnu celý den neuvidíte. Pak zjistíte, že na celou takovou věc nemáte nervy a zkoušky odložíte na neurčito. Zaplacené termíny necháte propadnout s odůvodněním, že váš Harry hárá a zahanbeně se půjdete utápět ve svém smutku na webové stránky úspěšnějších kolegů.

Něčím podobným jsme si prošli všichni a nakonec zjistíte, že je to tak jako při všem. Hlavně se nesmíte nechat odradit – on totiž třetí a nejnesympatičtější hospodář může být třeba velkej nadšenec do psů a ujme se vás jako malého opuštěného srnčátka. Nebo narazíte na partu lidí, co akorát nacvičují také na zkoušky. A věřte, že po šestém zdrhnutí to vašeho psa taky přestane bavit a pochopí, že 200m bohatě stačí. A ať si toho ušatého „hajzla“ radši srazí auto…Prostě nic se nejí tak horké, jak se to uvaří – ani ta naše „pečínka“ v podobě loveckého psa. A když pochopíte základní principy soužití se psem, tj. odhodíte své naděje, představy a teoretické znalosti, tak to všechno půjde rázem jak po másle.

Pravdou je, že váš pes je v podstatě na tento typ zkoušek připraven v okamžiku narození. Na vás je, aby jste mu vysvětlili, že je to sranda a týmová hra. Já se Zazou prošla celkem hladkou přípravou na vlohovky, protože jsme si na ně v podstatě neustále hrály. Něž jsme opustily sídliště a parkové prostory Zuzanka věděla, co je to slepička, že se ta věc dá prohnat na povel „chyť ho“ a že by mohla být tam, kam panička ukazuje rukou. A navíc je to bžunda.  S tímto základem dojdete pak na to vhodné místo, kde se dá očekávat alespoň ten jeden Pepík ušatej či opeřenej a máte opravdu dost usnadněnou práci. Pokud pes umí reagovat na vaše povely, tak mu toho prvního zajíce najdete vy a on už na známý povel udělá, co umí a co ho baví – prožene mu faldy. No a když budete mít sakra štěstí, tak po nějakém tom čase se za tím zajochem vydá s hlasitým nadšením – to pak přichází čas na ten kapesník a mobilní telefon, kterým dostatečně širokému okolí sdělíte, jak šikovného hošíčka či šikovnou princeznu máte.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že po této metodě ukazování a honění holubů – mi Zaza v normálním životě vůbec nic neprohání, žádný špatný návyk, holuba si ani nevšimne. Jen pozor na to vyhledávání zajochů – mně se z nedostatku příležitostí stalo, že každý zajíc, který vyběhl, tak byl tuze cenný, takže jsem ho Zuzance hned ukazovala - ta čůza si navykla na mě dost spoléhat! Takže chce to včas oželet mnoho předčasně odskočivších zajíců a raději nechat zodpovědnost na psovi. Myslím, že po rozhlášení psa je čas od této metody upustit.

Střídejte terény, střídejte počasí, střídejte směr větru – ano pravidlo jedna je, že se slídí proti větru, ale není na škodu si vyzkoušet jaké to je, když psovi fouká do zadku – no nesmějte se a přijeďte se někdy kouknout k nám J. Jeden zajíc za den je až až. Chovejte se zodpovědně a zkuste zajít někam k vám na OMS s žádostí o prostor na výcvik – dost často se setkáte s větším pochopením, než by se mohlo zdát. Pokud jde pes daleko od vás, držte ho pod píšťalou, trénujte přivolání a jakmile se vzdaluje moc, měňte směr doprava či doleva a písknutím upozorněte psa. Unavený pes si rád půjde zaplavat. Pokud nemáte zrovna vydraře, který bezesmyslu skáče a po letu vzduchem dopadá do vody (ano vypadá to moc dobře, ale pokud nemáte, jen dobře – nemusíte se bát, na co se vám ve vodě napíchne), tak holt budete muset do plavek a psa přesvědčit, že je to fakt sranda – žádné násilí! Pokud jde o střelbu, vystačíte si s poplašňákem – ten zvuk je pro psa nepříjemnější než samotná lovecká střela. Vyrovnaný pes by neměl mít problém – Andy tohle nikdy neskousl – výstřel byl tabu. Je dobré si nechat tréninkově někde od někoho vystřelit, ale pes zvyklý na ruchy třeba městského života to bude snášet se stoickým klidem.

No a pokud jde o chůzi na řemenu, tak se řídit dle běžných návodů a dbáte na to, že budete muset jít s rukama za zády, řemenu se vůbec nedotýkat a i tak bude muset jít pes u vás, budete se obtékat kol křovin a dělat osmičky atp. Jistě vám budou občas rupat nervy a budete proklínat německé ovčáky, ale nakonec to zvládnete, proutek v ruce (jako zastrašení, nikoliv použití, je super) a před zrcadlem natrénovat povel „u nohy“ v huhňavé a tiché podobě bez hnutí rtů (takové odfrknutí) – pomáhá a funguje – čile jsem využívala.

No a teď už všechno umíte a máte před zkouškami a rozhodnete se si to jít den předem vyzkoušet a ouha – pes zapomněl i jak se jmenuje, natož co po něm chcete při povelu „ke mně“ A vy jste zapomněli rázem, že chyby se napravují třikrát déle než správný výcvik a že ten proutek je jen na zastrašení – a je tu pohroma! Teď a nejlépe ještě předtím je čas na připravený Neurol. Takže dejte mlaďochovi týden oraz a zapomeňte na vše kol cvičení. Uvidíte, jak se bude těšit a snažit.

No a pak už jen stačí sednout do auta a jet se ukázat, jak krásně jste to společně zvládli, a pokud ne – tak je to beztak jen a jen vaše vina!  :) Navíc i pes prostě nemusí mít zrovna den, náladu, chuť – fenky jsou v tomhle skvělé po hárání – to totiž mají úplně jiné starostí a s tím pomyslným „pupkem štěňat“ se tak špatně běhá a do vody se sním vůbec nedá to je o život jak to tááááááhne ke dnu a ta tráva je poránu ale tuze mokrá a studí – to z auta ani nevylezu! Kupte si švýcarské hodinky, to vám jako dokonale přesný mechanismus musí v životě stačit.

Hlavně si to užívejte – dejte si skvělej kančí guláš, podělte se se psem, udělejte si nové kamarády, okoukejte fígle, psovi vemte deku nebo vetbet, ať neleží na studeném v loveckých chatách a foťte! Vezměte si pomocníka na řízení a dejte si na závěr zaslouženého frťana se souputníky.

Máte za sebou první „loveckou zkoušku“, už víte, že to není prča, ale taky už víte, že je to leckdy velká radost a hlavně je to zážitek toho psa vidět slídit. Užijte si to, protože aportky už čekají …A až bude pes všechno mít a umět, tak bude najednou MOC klid, takže si to prostě vychutnejte.

LOVU ZDAR a ŠPRINGůM zvlášť!

 

 

—————

Zpět