Mainská mývalí kočka - Maine Coon (MCO)

Mainská mýválí kočka, jednoduše maiňáci či cooňáci [kúňáci] mě oslovili asi před více než deseti lety, kdy o nich vyšel článek v jednom časopise a připodobňoval je k rysům. Na obrázku seděla do výšky vytažená majestátní obrovská kočka v divokém černo mramorovém zbarvení s elegantním pohledem a s neodmyslitelnými štětkami na uších. A byla jsem ztracena. Nikdy jsem kočku neměla, ale věděla jsem, že až ji mít budu, bude to MAINE.

Proběhla pěkná řádka let a poté, co jsem se s Láďou vrátila z Anglie a pořídili jsme si Zazinku, tak přišla chvíle, kdy jsem si řekla, že by nebylo od věci obohatit naší smečku a nového tvora. A tak k nám po roce přišel Alexek. Chtěla jsem kocoura, protože jsem prostě megaloman. Znala jsem cenovou politiku u těchto koček i způsob nastavení pet a jedinců na chov  (jako pejskeř stále nemohu pochopit jak tento systém může fungovat) a rozhodli jsme se, že v bytě bude muset být kocour vykastrován, a tak si pořídíme jen kocoura na gauč. Přesto musel mít PP a musel být typickým představitelem plemene. Alexek je krásný, typický kocour. Aby taky ne, když jeho otec je bratrem jednoho z nejúspěšnějších kocourů u nás-Beyroutha.

Kočku jsem nikdy neměla a z diskusí na fóru mě občas jímala hrůza - hyperaktivní kočky demolující byt, čůrající do potelí a značkujících každý kus bytu. Z Ostravy jsem si Pendolinem přivezla svého prvního kocoura, a to jsem nevěděla, že si tam za rok tím Pendolinem pojedu pro druhého.

Z vlastní zkušenosti mohu Mainy vřele doporučit. Jistě, co kousek to originál, ale i  když oba mají rozdílné povahy, jsou to velice milí společníci , klidné kočky s chutí si hrát. Takový líní atleti. Budou se celej den někde válet, ale nabídnete-li jim svůj čas ke hře, budou do úmoru řádit. Alexek zvládl i aportování. Jsou vybíraví a nic moc jim nejede - děsné konzervy. Takže kapsičky, Purinka ProPlanka a teď i RC MCO. No a syrové masíčko. A vylouděné vše, co se dá - šunčička, pečené kuřátko, na prst pacholíček, ... V pohodě sdílejí domácnost se psem a mají se rádi. Nebýt těch chlupů, tak je kočka ideální společník bez nutnosti chodit venčit.

Následující řádky jsou převzaty z portálu: www.maine-coon.cz

Historie
Jde původně o plemeno americké, což už ostatně napovídá samotné jméno kočky. Toto plemeno

bylo v průběhu let importováno i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Tyto kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé slovo - "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínajícího medvídka mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický. Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala a aby mohly uniknout před francouzskou revolucí, odeslala je do Ameriky. Kočky se zde pak staly předky současného plemene. V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let jsou akceptovány i v Evropě.

Charakter
Mají velice příjemnou a přátelskou povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci. S lidmi jsou schopny navázat velmi pevný vztah. Mají rády děti. Mainské mývalí kočky většinou bývají velice umazlené. Jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě, každá kočka je svou povahou jedinečná, a tak se i mezi nimi najdou takové, které dávají přednost nikoliv chování v náručí majitele, ale spíše uvelebení se v jeho těsné blízkosti. Ráda se zapojí do všech aktivit svého majitele. Je velmi hravá a její hravost jí většinou vydrží po celý život. Velice dobře se snáší s ostatními kočkami, dokonce i se psy.

Typické rysy
Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná kočka. Je obzvláště velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit až 1 metr. Kastráti mohou dosahovat i větší váhy - až 12 kg. Kočičky bývají menší než kocouři a jejich průměrná hmotnost je kolem 6 a 7 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Velké kulaté tlapy dávají základ středně dlouhým končetinám. Mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (způsobuje tak typický límcový efekt), na nohou, na břiše, a na ocase. Ocas je na kočičkách dominantní. Je stejně dlouhý jako jejich tělo. Přestože má polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování. Jejich srst totiž není náchylná k plstnatění. Je to však hustý kožich, který kočku chrání během dlouhých zimních měsíců. U tohoto plemene je akceptovatelná skoro každá barva a vzor. Oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré, dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností u těchto koček je jejich mňoukání. I když bychom u koček této velikosti předpokládali pořádný hlas, připomíná svým mňoukáním spíše holoubčí vrkání.

Hlava
Hlava by měla být středně dlouhá i široká s čtvercovým nosem a silnou bradou. Lícní kosti vysoce nasazené.

Uši
Uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené, osazené chomáčky chlupů vyrůstajících z vnitřní strany. Jsou posazeny daleko od sebe, mají širokou základnu a na koncích jsou špičaté, zakončené štětinkami.

Kožich
Typická je hustá srst, mírně mastná (aby odpuzovala vodu). Žádoucí je límec kolem krku. Chocholatý ocas.

Tělo
Velké, silné a svalnaté s dlouhýma velkýma nohama a velkými oblými tlapkami.