Aktivity

Špringr je všude prezentován jako moderní, sportovně lovecké plemeno. Musím podotknout, že je třeba brát v úvahu, že co kus to originál a podobné charakteristiky, vč. samotného standardu, brát vždy s vědomím, že může být všechno jinak – a je to přirozené a nemusí to být ničí chyba. Nežijeme naštěstí ještě v době, kdy si zadáme parametry našich požadavků a vyhledavač nám vyplivne vhodné plemeno či jedince. Smíříte-li se s tímto faktem, ušetříte si mnohá zklamání.

Rytmem svého života se pes přizpůsobí vám stejně tak jako vy jemu (např. kožené potahy v autě jsou k nezaplacení). Do značné míry je toto právě v rukou nových majitelů. Naučíte-li vašeho čoklíčka, že mu celé odpoledne proházíte míčkem, nestěžujte si, že máte hyperaktivního psa. Máte-li radši klid a vyhovuje vám klidný jedinec – nestěžujte si, že se pak ve výstavním kruhu vleče jak smrad (my naší Zuzance také nenadáváme, jen si ji za to dobíráme). Jednoznačně zde platí: jaké si to uděláš, takové to máš. Pokud máte pocit, že to u vás takto nefunguje, tak k sobě nejste jen dostatečně upřímní. Což je pro lidskou rasu typické a moc za to ani nemůžete. Vaše okolí k vám však bude upřímné až-až, tak se obrňte vůči pravdě a pozeptejte se na jejich pohled.

Takže váš pes nebude strádat, nedopřejete-li mu lovecké vyžití – přenesme se nad tento zažitý rádoby fakt, který ovšem slouží úplně jiné věci než poučit nové majitele. Vyjděme z etologie zvířat a zařazení psa v rámci nějaké biologické struktury. Pes je šelma, šelma psovitá, jedinec sociologicky toužící po druhové kolektivitě, žijící ve smečkách s přesně vymezenými hierarchickými stupni, pravidly a rytmy. Pokud toto psovi nedopřejete, bude strádat! Váš pes chce žít s vámi. Chce, abyste mu VY určili jeho místo, abyste mu věnovali čas, pozornost a péči. Nic víc nechce (vypadá to dost jednoduše, ale nenechte se mýlit).

Nicméně pes potřebuje aktivitu, kterou mu budete kompenzovat nemožnost se samovolně potulovat se smečkou krajinou. Ať je to cokoliv. Můžete se na vycházkách věnovat třeba jen základnímu výcviku. Můžete společně běhat, plavat, jezdit na kole. Můžete se věnovat bezpočtu psích sportů, náročnému výcviku i lovu. Nemusíte to dělat každý den tři hodiny.  Nicméně pes musí něco dělat, aby nedošlo k patologickému chování! Pes nechodí ven, aby se vyčůral – zapomeňte na toto klišé stejně jako na to o nutnosti loveckého vyžití! Pokud toto nejste schopni a ochotni zajistit – nepořizujte si žádného psa!

No a teď se vracím k nám a špringrům. I my tedy podnikáme nejrůznější akce tak, abychom si ten společný čas zpestřili. Od běžných výmyslů až po čtyři větší věci: výstavy (no ne že by si zrovna tohle moc užívali), lovecké courání (nelovíme, jen se lovecky couráme přírodou), loni jsme se konečně rozhoupali ke coursingu, což už léta považuji za výborný sport pro toto lovecké plemeno. Letos, t,2009, k tomu přibila ještě canisterapie, které se věnujeme.

 A přes všechno, co jsem výše napsala a stojím si zatím, tak mi má zkušenost ukázala, že není nic krásnějšího než tohohle chlupatého angličana vypustit na rašící pole a pomalu za ním kráčet přírodou a kochat se tím, jak mu to tam neuvěřitelně sluší. A až ten váš ušák poprvé vypracuje stopu a zahlásí prvního zajocha, tak vám potečou slzy, za to vám ručím! A nemusíte být myslivec a vlastně nemusíte být ani milovník přírody, protože prohnaného zajíčka mi s hrdostí a neobvyklým nadšením hlásí po procházce i můj Láďa – což hovoří za vše!

Pokud jde o výstavy je to jednoznačně lidská úchylka, a protože jsem neměla možnost mít typického SHOWPSA ve smyslu, že by si to také užíval, tak to pokládám za okrajovou záležitost, která psa přivede do nových prostředí, situací a hlavně tráví čas s vámi, což on považuje za fajn věc. Zaměstnává to psovi kebulku a dost ho to vyčerpává, ale i to je čas od času dobré a neuškodí mu sem tam na výstavu zajet. Nicméně tak jako kynologie není o psech, ale o lidech – tak to končí se vším, kam se egoista člověk připlete. Tak výstavy jsou také víc o nás lidech než o těch psech. Je fajn tohle umět říct nahlas – a vyžaduje to určitou kynologickou historii. Něco jiného je, když to bez váhání řekne nekynolog – tomu na mysl ani nepřijde jiná možnost, stačí se podívat na tu bandu psích bláznů okolo. Nicméně pokud máte doma výstavního psa – najednou se toto konstatování bude potřebovat oporu. A vaše EGO bude řvát do světa a bude chtít ukojit všechny své podupané plány a vášně. Začnete výbornou na oblasce (oblastní výstava). Pak zkusíte národku a první CAJC. Ten pohárek se doma tak krásně vyjímá. To by bylo, abyste na té mezinárodce neporazili Alíkovi a nedostali BOB! No umístit se v ročním bodování by nebylo vůbec špatné! Nakonec vyhrát roční bodováni bude bezmála otázkou života a smrti… No pokud se to nepovede, tak není nad to si společně zanadávat a pohádat se. Cože? Já VD?! :)))  Jsme šílenci!

 

Na coursing jsem se nechala zlákat poprvé loni a musím uznat, že jsem Zuzanu nikdy neviděla tak natěšenou, jako když stojí před střapcem a čeká na start. Pominu-li to šílené čekání na dva běhy, tak je to pro psa skvělá zábava a sranda. Je k neudržení, což je od naší psí slečny nečekaná záležitost srovnatelná jen s čekáním na žrádelní misku k večeři. Jezdíme tam pro její radost. Zazča není žádné atletické stvoření a pomalost ji nedopřeje být první, ale hrozně jí to baví – baví jí to i bez výhry a v tom se od nás ty psiska tak moooooc liší? Kolik z nás si umí vychutnat třeba výstavu s VD? Jen kvůli tomu být tam? Bylo by to fajn, kdyby nás po těchto akcích jezdilo občas více a bylo s kým promluvit a probrat "důležité" věci. Opravdu lze tuto aktivitu jen a jen doporučit - je to velká švanda.

 

Canisterapie je poměrně populární pojem, ovšem pro toho, kdo se jí věnuje, je to spíš určité poslání, které ho naplňuje. Není to žádný jednoduchý med či procházka rozkvetlou zahradou. Je to dřina - a to hlavně pro psa - a to jak fyzická tak hlavně psychická. Canisterapeutickou zkouškou počínaje. Canisterapie je v největší stručnosti léčba psem. Zaza je povahově velká a nekonfliktní přítula, ale ne zase za každou cenu. Na tyto zkoušky jsme trénovali v podstatě zcela přirozeně celý její život. Ale i tak bylo zajímavé, co udělá až ji úplně cizí chlap odvede někam pryč a tam ji bude zvedat a mačkat a objímat... Byla v pohodě. A co asi udělá po svém loveckém výcviku při části s reakcí na domácí zvířata? V pohodě - naštěstí to byly koťata. No a pak polohování, pro které se hodí jen 10% z otestovaných psů - v pohodě. Svalí se, kam se jí řekne a trpělivě leží. Byla jsem v tento moment na ni neskonale pyšná - víc než kdykoliv předtím. Canisterapie nebude naším životním údělem na 100%, ale i tak je fajn alespoň občas pomoci - když jí to bylo dáno do kolébky...