Tak ještě žijeme! Máme období plné nelehkých úkolů a hlavně rozhodování... To miluju, takže si ho dosyta užívám. Zátím tak nastřídačku úspěšně. Například mé rozhodnutí nejet do Malešova se velmi záhy ukázalo jako omyl roku a následující víkend byl vskutku výživný a vůbec ne plný učení, jak jsem naivně plánovala... No, ale i tak jsme si ho se Zazinkou dokazaly i trochu užít, když jsme poprvé vyrazily na to nádherné zelené pole za naší chatou. Plné jara, barev, slunce a zviřátek. Zaza měla povoleného jen jednoho vyspělého macka na prohnání - u srnek velmi úspěšně daunovala - podezíram ji, že celkem vděčně, i tak na ně byl nádherný pohled. Fotečky v nějakém fotosérii na téma - když nechcete blba viděti - obraťte svou tvář k přírodě... :)

A protože je Zazinka tak hodná holčička, a protože jsem ji v Hostivaři utopila jejího posledního a od mládí milovaného míčka Flíčka - musela jsem se plácnout přes kapsu a vybavit ji do her nově - moderněji (žádné uzly, žádná pískátka) a hlavně sofistikovaněji. Takže holka dnes oslavila asi Vánoce 2010.

A tak obdržela jednu vrhací soupravu s dvěma náhradními míčky (pro jistotu, až si zase budu myslet, že gumový řemdich plave), nový gumový řemdich Kongo a hlavně! Velký míč - ty ji fascinují ze všeho nejvíc, bohužel zatím žádný neodolal jejímu roztomile hravému úsměvu... A tak jsem narazila na tento speciál pro pejsky. Volila jsem velikost jaksi zpatra - až na cedulce jsem se dočetla, že 25cm je pro vlkodavy ... Přesně tak se na tuto věc tvářila i Zaza. Z té hodné, tiché a líné holčičky se vyklubal rázem rozzuřený vlkodrak, který nezavřel kušnu a hystericky řádil s tou děsnou věcí, co se nedá zakousnout - hned bych ji nominovala do nějakého FC klubu - kapřící se vždycky hodí... Nicméně v zájmu sousedů jsem opustila prostranství před barákem a raději budeme provozovat někde na samotě u lesa. Nicméně jsem si ještě neodpustila škodolibý povel "přines" - což Zazulku vytočilo natolik, že jsem myslela, že tímto testem ten míč projít nemůže - ale stálo to za tu srandu! :)
—————