Brno - speciální a klubová výstava 2010

Vzhledem k tomu, že se Zazou toho máme odchozeno celkem dost, tak nadšení a doporučení a spousta věcí padla na dno jámy lvové, ale tyhle dvě výstavy jsem si přeci jen nechtěla nechat ujít, i když už na to nemám náladu. Nicméně přiznávám, že v pátek večer, kdy jsem konečně dohnala toho malého lotra k spánku, jsem dospěla k závěru, že když Zazu nevykoupu, tak se taky vůbec nic nestane - nestalo. :) Zato jsem byla svědkem dvou velmi příjemných výstav. Počásí bohužel neporučíme, to bychom museli do Ruska - a to zase snad přežiju i vedro radši.

Takže se sbalilo a s trochou škodolibě dobré nálady (opouštějíc Lipa) jsem nasedla do auta k Martině, Zazu šoupla k načesanému a vymydlenému Dustinovi a rozfrčeli jsme se směr Brno. Již cestou do auta bylo asi 25 stupňů, a to jsme vyjížděli po šesté - slibný začátek... Cesta byla v pohodě, cestou jsme ještě daly kafíčko u Mcka, a pak příjezd na výstaviště - za 150 Kč až před halu. Vedro jako u moře. V hale bylo první hodinu totálně na padnutí, a to i těm hubeným, takže já už přemýšlela o první pomoci ve stavu infarktu. Nicméně kolem kruhů prostor, žádné nahňoucání jako v Třeboni.Před začátkem jsme seděli venku ve stínu stromů, kde alespoň chvilku pofukovalo. Před námi se posuzovali "kokrhandi", takže nám to vypukne později. Jukám na katalog a jsem celkem zvědavá, jak se bude sobota dál vyvíjet. Ojukávám nováčky výstavního pole - ty čtyřnohé, a pak se nevolky odebírám dovnitř.

V sobotu posuzoval špringry první z majitelů norské chovatelské stanice WESTAWAY (ASS+WSS) pan Stig Arne Kjellevold. Do třídy mladých jsem měla roztěkanou pozornost a byla otrávená z vedra a z toho, jak mu to trvá, ale pak to přišlo, propadla jsem mu. Asi nejhezčí posuzování, kterého jsem byla přítomna. Neuvěřitelně laskavé vzezření Stiga nebyla jen maska - on takový opravdu byl. Posuzování bylo pečlivé, odborné a neuvěřitelně přátelské. Ano je fakt, že jsme skončili se špringrama po čtvrté hodině - všichni na nás vč. kokrů čekali, ale byla to symfonie, jak jsem to já osobně nazvala. Je fakt, že někde by člověk volil jinak, ale co by to bylo za srandu nebýt osobních preferencí a toho, co se jednomu líbí a druhému ne. A to, že se vystavovatel zvedne a jde se rozhodčího ptát, proč jeho pes nevyhrál a o co je ten druhý lepší považuji za "fópá" daného jedince nikoliv výstavy. Bylo to profesionální hodnocení a zážitek, kterému jsem byla ráda přítomna.

Každý vítěz třídy dostal možnost se vyfotit s tím sympaťákem rozhodčím, který neváhal poopravit postoje psů ani velmi vřele promluvit nejen k prvnímu, ale i dalším. Vysvětlit, říci, co je pozitivní a kde jsou slabá místa - dát doporučení. Škoda jen, že překlad probíhal velmi komorně a ostatní z těchto slov nic neměli, ale třeba to byl záměr v dnešní době. Posudky byly komplexní a obsáhlé - v Aj. Vždy mám radost, když si můžu říct, že když někdo zkušený na mého psa kouká stejným pohledem, tak je to fajn. Člověk je k vlastnímu trochu neobjektivní, a to třeba i v negativním slova smyslu. Navíc vyhrát je příjemné, to je bezdebat. :)

Byl to dlouhý a únavný den - já neměla židli, takže jsem byla po několika hodinách postávání na odpis. Za stálého ovívání katalogem - super, že byl tak tenký jsem se dopracovala až našemu předvedení. Zaza před kruhem nejevila ani ždibet snahy se brobrat k životu - klasika. Nicméně byla od večera hladová - takže kousky hamburgru od Mcka udělaly své. Překonala jsem i počáteční neodzkoušenost mých kraťasů, které mi během prvního kola málem spadly - zastavila jsem je tzv. na půl cesty prdelní a naše posuzování doběhala s jejich držením. Ještě že motivační pamlsek držím v levé s vodítkem! Ale super - Zaza běžěla asi opravdu dobře, protože to bylo zmíněno i v posudku i okolím, které tuhle čubu již mnohokrát zažilo. Konečné rozběhy ve třídě jsem měla jištěné již provizorním opaskem z šátku - to je úroveň! Nicméně Zaza si vyběhala CAC s velmi milým posudkem. Já zplavena jak dostihový kůň, pot se řinul všude...No bez komentáře, měla jsem radost. Pak šlo vše tak velmi rychle, že když se po jednom kolečku v konkurenci vítěznych fen k nám hnal rozhodčí, myslela jsem, že se loučí a vypadávám. Pak koukám na přihlížející a došlo mi, že mám vítězku speciální výstavy! Mám radost od tohodle člověka, a to když vidím, jak debilně jsem tu chuděru psí stavěla, tak bych si dala facku - handler k pohledání. Návrat k zrcadlu by neškodil, ale záměrně se mu vyhýbám :))))

Foto Pavlína Stuchlíková - díky

Pak už jsme popošli k hotelu Voroměř a ubytovali se - fajn pokoj, měkká postel, psi funící na dlaždicích balkónu - sprcha a jedeme na malou restaurační sešlost několika špringrařů. Super milý večer, zábava, dobré jídlo a dobrá kofola. Pro tohle mám ráda dvoudenky, protože se najde čas i na srandu a poklábosení. Přes hospodu se přehnala bouřka a ochladila vzduch, zpátky míjíme tři spadlé stromy na silnici - asi to byla pořádná bouřka. Venčení v dešti, Zaza i já durch - je mi to fuk. Na pokoji v rychlosti klopím do sebe minibarovou malou vodečku s kolou a znavena usínám.

Ráno pohodové vstávání, venčení - super snídaně, šup na výstaviště. Počasí pod mrakem a rozhodně menší vedro - o poznání i uvnitř. Neděli posuzovala druhá polovice norského týmu, pan Frank W. Bjerklund. Dnes začínáme a svižné tempo je jasně znatelné. Pěkně to odsejpá - "žádné ... s mladou paní", jak se říká. Evidentně dostali pánové pokyny zrychlit. Škoda říkám si, bylo mi to včera milejší. Nevím, zda je to již znalost psů, ale má pozornost upadá - asi i únava. Před dvanáctou běžíme my - dnes jen dvě - Zaza tentokrát druhá (nebo poslední chcete-li), V2, r.CAC. No jsme obě UP TO SIZE no, víme to... :)) Trošku nás to mrzí neb šampík byl na dosah, ale to patří k věci, alespoň bude důvod jet i příště.

Dustin tentokrát ve třídě pracovní čeká na pracovního BISe, poflakuji se venku, míchám kofolu s nealkopivem, Zaza dostává párek v rohlíku, usínám na ukradené židli, závěrečky jsou už jen o zúčastněných - moc lidí nevydrželo. Norové již odfrčeli domů, proto ten spěch - museli být brzo doma, protože 13 psů vám moc dlouho hlídat nikdo nebude - to je jasné - i tak jim patří dík. Zafandíme, zatleskáme a šup do auta a frrrrr domů. Cesta v pohodě a doma mě vítá moje malé háďě černo a trochu bílé. Dostává hračku, co mu Zaza vyběhala, přesto se s láskou věší na obě uši Zazinky - asi to byla poslední výstava, protože příště bude Zaza už bezsrstá.

Summa sumárum to byly pěkné výstavy, na solidním místě, bezpečný prostor pro vyběhání a venčení psů, občerstvení, restauračka, dva stánky s potřebama, volné a relativně čisté záchody s papírem, místo kolem kruhů, kruhy dostatečně velké, relativně i s kobercem-skvělé posuzování a oproti minulosti i slušné obsazení tříd na takovýto typ lokálních výstav - tohle bych si ráda zopakovala!

Poděkování všem, kdo tuto výstavu organizovali, sponzorům a všem, kdo se tam sešli a utkali se v ringu beze strachu a předvedli své psy a odchovy. Gratulace všem, kdo vyhráli! I díky vám všem to byla pěkná podívaná.

Azalea of Klamar garden ve třídě vítězů:

sobota: SV - V1, CAC, VSV

neděle: KV - V2, r.CAC

Níže přikládám oba posudky (zvláště u prvního si všimněte poslední položky a dosaďte si mě, má kaťata pod prdelí, které si pravou rukou držím, seč mi síly stačí...):

P.S. Kdyby jste někdo měl fotku, na které nedržím Zuzanku jako kráva, neváhejte mě kontaktovat :)